Nejčastěji chodím na poštu s kočárkem, občas si na pomoc vezmu kolo. V tom případě jsem po dojezdu až donedávna tiše skřípala zuby. Před Poštou je malé parkoviště, velký volný prostor a jedna lampa. Kam s kolem? Uvázat k lampě je logické, leč nelegální. Zábradlíčko nedostatečné. Vzít kolo s sebou dovnitř nemyslitelné. Jednoho dne jsem se zdravě naštvala a sedla k počítači. Snažila jsem se psát mile, ale důrazně. Za pár dní mi přišla slibná odpověď. Nic prý nezaručují, ale stojany se možná postaví.
Na nějakou dobu jsem neměla na Poštu cestu a tak jsem na celou věc zapomněla. Až včera... jdu takhle podat balíček a ejhle! Přímo u vchodu se skví krásný nový stojan. A žádný laciný lamač výpletů! Kvalitní připevněná konstrukce. Na vyřízení balíku jsem čekala půl hodiny, láskyplně jsem tedy sledovala frmol u vchodu.
Stojan sloužil jako prolézačka pro děti, opěrátko pro unavenější dospělé a dokonce i ke svému určenému účelu - tj. k parkování kol. Na můj vkus by mohl být dvojnásobné velikosti, ale chápu, že i tohle bylo ohromné vítězství. Teď ještě sednout znovu k počítači a znovu psát - tentokrát poděkování. Za dobré skutky by se totiž děkovat mělo - nějak se ten proud stížností vyvážit musí :o).
 |
| Své kolo si na chvilku odložila i naše Fanynka |
