Čekala nás totiž pravidelná
návštěva pražského veletrhu For Bikes Praha. V nabitém programu
jsme si já i manžel našli volný den, podařilo se nám sehnat dva
volňásky a i nachlazení holek ustoupilo. Mohli jsme tedy vyrazit
na výstaviště. Původně měla jít i širší rodina, nakonec
byla výprava trochu komornější.
Veletrh nás uvítal už před branami.
Stánek se zářivými koloběžkami se nedal přehlédnout a stálo
nás dost úsilí přemluvit Fanynku, že uvnitř toho bude k vidění
mnohem víc. Jako první věc jsme ale neobvykle zamířili k blízké
restauraci. Holky se najedly, menší byla přebalena, větší
odvedena na toaletu a mohli jsme se jít kochat do areálu. Najednou
byla všude okolo nás kola, koloběžky, zářivé oblečení,
přilby, zvonky atd. Frontální útok na peněženky na nejlepší
úrovni. Zvlášť rodiče od malých dětí si museli dát extra
pozor. Vše bylo křiklavě barevné, pro holčičky růžové a s
koťátky, pro kluky modré a s motivem pirátů. Holka jezdila mezi
stánky na odrážedle a většinu času jsme ji ani neviděli.
Naštěstí měla dost rozumu a neopouštěla halu. Dokonce ani
nepanikařila a když nás nemohla najít, kroužila halou dokud jsme
na ni nenarazili. Jen jsem se trochu bála, že nám ji odvede
přítomná policie (či nějaká „hodná“ teta) a pošlou na nás
sociálku. Navíc je holka ve fázi, kdy říká, že maminka je
Asterix, ona Obelix, sestřička Idefix a tatínek César... to by to
hezky znělo z amplionu: „Hledá se maminka slyšící na jméno
Asterix!“
 | |
| Děti jásají, peněženky pláčou |
K našemu štěstí jsme šli na
veletrh už v pátek před polednem. Mezi stánky tedy korzovalo
poměrně málo lidí a občasné nabourání od tříleté holčičky
málokomu vadilo. Zhruba v polovině akce se nám podařilo pro ni
získat velký červený balónek a ten se jí vznášel vysoko nad
hlavou. Dala se tudíž zdálky rozpoznat. V klidu jsme tedy
obdivovali vystavená kola. K vidění byla kola extra drahá,
sportovní, elektrická, zvláštní a letos i krásně vyleštěné
a nabarvené festky. Ohromný prostor získaly zkušební dráhy
(několik dětských, pár závodních a jedna na vyzkoušení
elektrokol). Fanynka se vrhla hned na první dětskou. Nedočkavě si
nechala nasadit přilbu a vybrala si malé růžové kolo. Jednou
šlápla a kolo se rozjelo. Zavýskla a ztuhla... ono se to kolo
zastavilo?! Ať se snažila jak chtěla, nedokázala pochopit systém
šlapání do pedálů. Nedaleko trpělivě čekal pán s kamerou
(jedné komerční televize) a chtěl si holku natočit. Po pár
minutách se na mě otočil: „Rozjede se?“ „Kdepak“ Tak to
radši vzdal a šel hledat jinou nadšenou tvářičku do večerních
zpráv. Neúspěch se na náladě Fanynky naštěstí neprojevil a po
chvilce se vrátila na své odrážedlo a jelo se dál. U elektrokol
jsem se pro změnu zastavila já a dva typy si vyzkoušela.
 | |
| Zkušební jízdě jsem neodolala |
Zvědavě jsem hledala novinky, ale
během roku se nic zvláštního neurodilo. No, co naplat... i ty
současné stály za pokus a dráha byla poměrně dobře postavená.
Víc mi bylo líto, že na blízkou dráhu čtyřkolek pouštěli jen
děti – tak ráda bych si šlápla do přistavených modelů
závodních aut. Fanynku více zaujal stánek s dětskými vozíky.
Prý musíme koupit jeden pro Josífku. Té byl celý veletrh poměrně
ukradený a už dobrou hodinu spokojeně spinkala v kočárku.
Neprobudila jí ani debata nad speciálně prodlouženým kolem,
které už už kupoval Vráťa domů. Prý by se na nosič vešly obě
holky. Až v blízkosti stánku cyklistických specialit zbystřila.
Líně si prohlédla nové košíky a zase se zabořila do sedačky.
 | |
| Mít tak vlastní garáž... už by tam byl |
Pak už jsme jen pozdravili starého
známého z ďáblického obchůdku a hurá za babičkou na pozdní
oběd. Nohy už nás bolely a Fanny vypadala, že snad usne za chůze.
Na metru jsem neodolala pokušení a vyfotila si nové samolepky na
dveřích výtahu, povolující v něm přepravu kola. Na návštěvě
jsme si prohlídli ukořistěné letáky, pochválili množství a
kvalitu stánků a pak už rychle domů. Už se těším na podzimní
Brno. Tam už se snad šlapky poddají a Fanny si konečně pořádně
šlápne do pedálů.
Žádné komentáře:
Okomentovat