Amatéři vs. profesionálové ve světě Meet & Greet část. I.

    Léta jsem chodila na akce, kde zahraniční hvězda znamenalo něco ve stylu – přijel sem někdo ze Slovenska nebo Polska. Až s nástupem opravdu velkého Conu se v Praze objevila možnost setkat se a nechat se vyfotit s někým opravdu slavným. První ročník jsem zaváhala, od druhého už to ale jelo.
    Na Conu jde vše podle jasného vzoru a bez větších potíží. Dlouho v předstihu si vyberete herce/osobnost a koupíte si vstupenku na focení / podpis / setkání. Když to osobnost nabízí, můžete jednotlivé položky dát dohromady. Při ochotě herců se pak dají zakoupit i společná focení s vícero osobnostmi (třeba z jednoho seriálu). Po zaplacení zpravidla přijde na mail kód a pokyn k vybrání si časového slotu na akci. Tato část se rezervuje až těsně před akcí – když už je jisté, že hvězda dorazí a program je jakžtakž doladěn.
    Na samotné akci je zpravidla moderovaná beseda s každým hercem / osobností. Pro neangličtináře jsou k dispozici sluchátka se simultálním překladem. To jsem nikdy neměla touhu vyzkoušet, takže jej hodnotit nemohu. Besedy začínají maximální s 5 min zpožděním, většinou se je daří moderovat ke spokojenosti všech, hvězdy jsou šťastné a vypráví. Ke konci je čas na pár otázek a dárků z publika. Jakmile tlačí čas, vše je jemně, ale nemilosrdně, ukončeno.

Málem jsem omdlela radostí, Lister a Rimmer byli absolutně úžasní a ještě mě utěšovali ;) 

    Samotné focení a podpisy probíhají na jiném patře – zpravidla v několika časových možnostech a oboje zvlášť. Koutek k focení má okolo sebe plátno, u vchodu je zrcadlo a u východu tiskárna. Lidé jsou dovnitř pouštěni postupně a v kontrolovaných intervalech. Profi fotograf ukáže výsledek na monitoru a až poté šťastný fanoušek opouští fotící místo. Při odchodu rovnou dostane kvalitně vytištěnou fotografii. V rohu fotky je decentně ukryt číselný kód, pod kterým si cca měsíc po akci může fotku stáhnout v digitální podobě. Samozřejmostí je průhledný obal.
    Pokud má zaplacený i podpis, postaví se fanoušek jenom do další fronty a počká si na svůj předem vybraný čas. Má možnost nechat si napsat nějaké věnování a dostane podpis – ať už na fotku, do památníčku nebo cokoli jiného (co hvězda schválí). V případě zaplaceného osobního setkání je fanoušek odveden organizátory (tuto možnost jsem zatím nevyužila, nemohu tedy hodnotit) – v nabídce bývá posezení s osobností + tlumočník + možnost položit pár otázek a udělat si selfie + nějaký dárek.
    Vše je jak perfektně namazaný stroj, který jen čas od času zaškytá (zpravidla při příliš živelném herci, nebo nespolupracující technice).
    

    Namlsána takto pozitivní událostí jsem tedy neodolala a koupila si speciální vstupenky na akci Meet & Greet v řetězci kin – bylo to setkání s mým dětským idolem – Sandokanem. Trochu mě zaskočilo, že cena byla vyšší a hodnota za ní mi přišlo menší. Mělo se jednat o moderovanou diskuzi s profi fotkou na rozloučenou. Nu což, miluji ho, půjdu.
    Asi mě mělo jako první varovat to, že se bez upozornění změnil sál a tím pádem byly absolutně bezpředmětné předem zakoupené místenky. Nový sál by menší a tak nějak tím zmizela půlka první řady. Zvlášť některé dámy to nesly hodně špatně a bylo z toho spousta křiku na místě. Druhá varovná kontrolka byly sponzoři – čekala bych, že ví, kdo je hercova cílovka. No, organizátoři to pochopili tak, že jeden macho men přitáhne další a vše bylo cílené na mužskou část populace. Po akci byl dokonce rozdáván balíček s dárky – celý jsem ho komplet mohla předat manželovi – pro ženu tam nebylo vůbec nic. Třetí (a nejvíc varovný signál) byla absence vhodného fotokoutku.
    Samotná debata byla rozporuplná. Herec se snažil. Moderátor byl jakžtakž. Překladatelka byla k uzoufání. Vím, že byla pod časovým tlakem a ne vždy pochopila hercovu myšlenku, ale i tak. Kabir Bedi se snažil, dělal krátké věty, mluvil srozumitelně. Jí se stejně dařilo přeložit tak polovinu a ne vždy to bylo to, co herec doopravdy řekl. Omluvila jsem to mládím a nechala to být. Následné focení bylo chaotické, ale fotograf se snažil. Radost mi zkazilo zjištění, že nyní do ruky nedostanu nic – prý mi vše přijde na mail. Milý bonus bylo zjištění, že součástí mé vstupenky je i možnost nechat si něco podepsat (s věnováním). Času bylo dost, našla jsem nový diář a dokonce jsem měla možnost si s hercem i popovídat. O fotky jsem si musela po několika týdnech napsat a pak mi byl zaslán odkaz na stránky, kde byly všechny fotky z onoho večera. Celkově mi to přišlo jak kdyby dělali podobnou akci poprvé, ale výsledek ještě docela ušel.

To je on! Mého srdce šampion!

Pokud si porovnám oba přístupy, profi Con je (i přes drobné nedostatky) super zážitek. Setkání v řetězci kin bylo méně formální, více improvizované a možná trochu lidštější. Vložená částka kapku přesahovala získanou hodnotu, ale pro jednou se to dá vydržet. Mé naděje na zlepšení rozmetala další zkušenost, ale o té bude zápis č. 2 (protože jinak by to bylo příliš dlouhé). A co vy? Máte nějakou fotku se slavnou osobností? Nebo jiným svým idolem či vzorem?