Tak se nám sídliště ponořilo do sněhové pokrývky. Občas projede pidipluh a vyčistí jeden chodník (asi jako exemplární příklad), zbytek už musí dotvořit chodci. A najednou se objevilo to, co v jiných měsících zůstává skryto. Nejen cyklisté rádi používají chodníky. Je zvláštní, jak si některá auta dokáží zkrátit cestu i tam, kde by je nikdo nečekal a kde se s nima prostě nepočítá. Nemám nic proti pošťákům, sanitkám a osobním vozům invalidů - ty na chodník občas prostě patří. Jak (a hlavně proč) se včera objevilo jedno auto uprostřed sídliště jsem ale nepochopila. A potíže s tím měla i ta stará paní o berlích, která se snažila prodrat neupraveným sněhem. Ani já s kočárkem jsem nebyla zrovna svižná, takže milé autíčko se za námi sunulo rychlostí umírajícího šneka...
Jen na jednom místě jsem za jejich neukázněnost docela ráda. Je to na přístupové cestě k metru. V podchodu metra je hned několik obchodů. Speciálně pro jejich zásobování jim byla postavena malá silnička. Proč ji ale používat, když hned vedle je zkratka v podobě chodníku? Tento chodník nepatří k udržovaným (jak se mají lidé dostat na metro jsem však nepochopila) - hříšníci v autech ale vytvořili alespoň dvě stopy po pneumatikách - a v těch už se pohybovat dá (jen kočárek má stále smůlu).
Chápu, že aut jezdí po chodníku rozhodně méně, než cyklistů. Jezdí však o dost rychleji, hůře se jim vyhýbá a během jízdy vytvoří o dost více smradu. Kudy mám tedy s kočárkem jezdit, když se chci vyhnout silnicím? O tom, jak se jakožto cyklista (který se snaží žít dle předpisů) cítím, raději pomlčím. Přítomná policejní hlídka se stará více o výsledky v tipovací kanceláři, než o nějaké to auto mimo silnici.
Žádné komentáře:
Okomentovat