Tento podzim se rozhodl být silně procyklistický. Jakoby se celá Praha rozhodla zapojit do osvěty svých obyvatel a po měsících letargie se ukázat v lepším světle. Já osobně jsem se už dlouho těšila na cyklozvonění. To se skládá s několika cyklojízd (z různých částí Prahy), které se následně potkají na jednom místě a následuje program a pokus o co největší počet zvonících cyklistů na jednom místě. Měla mě čekat pohodová projížďka s celou rodinou a několika přáteli. Peloton obvykle čítá tak sto hlav – hlavně dětí a jejich rodičů.
Mé plány se začaly hroutit už pár dnů před jízdou. Najednou jsem zjistila, že pojedu sama (manžel a dítě se zúčastní souběžné akce magistrátu) a po ukončení jízdy si je pouze vyzvednu. No, nechtělo se mi. Připadala jsem si, jak kdybych šla sama do kina. Prostě jen poloviční zábava. Přesto jsem v sobotu ráno vyprovodila své nejbližší z bytu a začala se chystat na „svou“ jízdu. Po krátkém váhání jsem se rozhodla, že vše vsadím na eleganci. Sportovně vystylovaných lidí tam bude jistě více než dost. Navíc to vypadalo, že se blíží déšť – takže polobotky, dlouhé letní kalhoty a přes sportovnější mikinku lehké sáčko. Vše laděno do béžovo-zelené (s ohledem na barvu kola a tašky). V záloze byla připravena i apartní čepička. Už cestou na místo srazu se ale začalo dělat hezky a svršky pomalu putovaly do tašky.
U metra Opatov jsem byla skoro patnáct minut před plánovaným odjezdem. Přesto se to tu již žlutilo propagačními tričky. Celkem jich bylo přichystáno stopadesát. Spolu s nimi i zvonky, mapky a lékárničky. Zájem byl obrovský a na všechny se nakonec nedostalo. Dokonce i já jsem musela vyjet bez trička. Peloton nakonec čítal skoro dvě stě účastníků. Pořadatelé si mohli mnout ruce. Už na startu jsem potkala pár známých tváří, moje chmury se tedy také začaly rozplývat. Během jízdy už bylo vše bez mráčku a já si užívala jízdy.
Okolo nás kroužili policisté na kolech. Vypadali trochu vyjukaně a nezkušeně. Už na první křižovatce začali kapku zmatkovat a během celé jízdy se nedokázali shodnout, zda špuntovat či nikoli. V praxi tedy občas dopravu zastavovali a občas ji pouštěli. Obyčejní cyklisté v tom měli zmatek a došlo i na zběsilé troubení řidičů a mírný pláč dětí. Šťastnou náhodou se nikdo nezranil a mohlo se pokračovat v krasojízdě. Zhruba v polovině cesty jsem potkala konečně někoho k pokecu. Jeho pusa byla ještě výřečnější než moje (což je co říct) a byli jsme v cíli dřív, než jsem se nadála. V místě dojezdu už na nás čekalo občerstvení a zábava. Prošla jsem si stánky, pokecala a vyrazila směrem k nábřeží.
Jako správná matka a manželka jsem se cestou stavila na trhu a nakoupila oběd a zásoby. S plně naloženým kolem jsem zamířila na uzavřené Smetanovo nábřeží. V družném rozhovoru s dalším cyklistou jsem dojela až ke stánku Auto*Matu. Na přehlídku stánků a atrakcí jsem se dlouho těšila. Realita byla zcela mimo mé očekávání. Místo příjemné pěší zóny jsem se dostala na poměrné nudné a šedivé místo. Z neznámého důvodu bylo celé místo uzavřené i pro MHD (což naštvalo spoustu místních) a uvolněné místo bylo zoufale nezaplněné. Stánků bylo málo, atrakce skoro žádné, občerstvení v nedohlednu. Pochopila jsem, proč jsem byla žádána o přivezení jídla. Pozorování turistů mě dlouho nebavilo. Přinutila jsem Vráťu posbírat jeho věci, nasoukala Fanynku do vozíku a jelo se domů. Cestou jsme několikrát zastavovali a dávali se do řeči s ostatními cyklisty. Cesta zpátky tedy trvala trochu déle. Nakonec jsme neodolali a (jen na otočku) se stavili v místě dojezdu cyklozvonění. Krátká zastávka se trochu protáhla, ale stálo to za to. Domů jsem si odvážela zcela nový zvonek.
Fanynka zbytek cesty proklimbala a spořádaně se probudila až chvilku před dojezdem. Z celého dnu mám smíšené pocity. Dopoledne bylo příjemné a pohodové. Po příjezdu na nábřeží to však vzalo za své a nálada se lehce zhoršila. Cesta domů už byla o dost lepší a nezkazil jí ani nával na cyklostezce. Ani mé bříško příliš neprotestovalo, nic tedy nebrání mé účasti na velké podzimní cyklojízdě příští sobotu. Tak tedy kolům zdar a ať dobré počasí vydrží!
PS: Navzdory zamračené obloze se mi podařilo si spálit obličej... opět :o).
Žádné komentáře:
Okomentovat