Jízda se sluchátky

Tak za prvé a především – jízda se sluchátky není pro každého! Vyžaduje perfektní periferní vidění, obezřetné reakce a znalost terénu. Na sluchátka může zapomenout každý plašan nebo nervák. A kvůli špatnému perifernímu vidění i většina mužů (bez urážky).

A proč vůbec o takovém tématu píši? Sama si život bez hudby nedokážu představit. Vnímám realitu jako film a k tomu podklad prostě patří (i když si to někteří režiséři nemyslí a urputně proti tomu bojují). Každý z nás má prostě soundrack svého života a je jen na něm, jak hlasitě ho nechá hrát. Nedokáži se soustředit na práci, když na pozadí nehraje alespoň tiché rádio. Bez mp3 přehrávače nevycházím z bytu. Při procházkách s kočárkem si tiše pobrukuji a občas si zazpívám i nahlas – maskuji to za výchovu starší dcery. Nějak se ty říkanky přece naučit musí. Při smutné muzice mám slzy na krajíčku, při vážné hudbě lítám v oblacích, při silně rytmické se mi zrychlí tep jak na cvičení (při poslechu něčeho „tvrdšího“ mi jdou z cesty i zvířata).

Ale co jízda na kole? Je bezpečné jezdit se sluchátky? Je to vůbec legální? Tak tady je má zkušenost: bezpečné je to pouze při dodržení pravidel a legální to naštěstí je. Hlavně si musíme uvědomit, že na kole může zcela legálně jet i hluchý cyklista. S touto diagnózou si můžete udělat i řidičský průkaz. Na rozdíl od zraku svůj sluch totiž na cestách zas tak moc nepotřebujete. Slyšící člověk si to dokáže jen těžko představit – na tento smysl se totiž spoléháme víc, než je zdrávo. Přesto má hluchý člověk oproti tomu s puštěnou muzikou dvě výhody. Na svůj stav je zvyklý a náhlá ztráta sluchových vjemů ho nerozhodí. Není také rozptylován zvukem z přehrávače. Na cestách nás totiž ani tak neohrozí absence zvuku, jako jeho přemíra. Takže zpátky k oněm pravidlům boje.

Za prvé – než si nandáte sluchátka, prověřte zamýšlenou trasu. Není od věci si terén několikrát projet. Jednotlivé úseky se vám musí dostat pod kůži, cestu musíte znát skoro i poslepu a třeba i o půlnoci. Tak se vám nemůže stát, že vás překvapí náhlá složitá křižovatka, rušný park, apod.

Za druhé – není slušné nosit sluchátka ve skupině cyklistů. Pokud jedete na rodinný výlet nebo s partou kamarádů, nechte přehrávač raději doma. Také děti si vyžadují vaši plnou pozornost.

Za třetí – s muzikou v uších neuslyšíte provoz okolo sebe (i když některá auta neuslyšíte ani bez sluchátek – jak se nám alespoň snaží namluvit reklamy). Je tedy moudré, přidat na své kolo boční zrcátko. Nezabere moc místa, zezadu se blížící auto ale uvidíte bez větších problémů.

Za čtvrté – pokud vás vyděsí každá neočekávaná situace – vůbec si sluchátka na uši nedávejte. I se zrcátkem na vás může neočekávaně vybafnout předjíždějící auto, zdánlivě odnikud se přiřítit jiný cyklista nebo se vám u nohy objevit cizí pes. Zde je důležité nedělat prudké pohyby a plynule pokračovat ve svém stylu jízdy. Ostatní účastníci provozu předpokládají, že o nich víte a (věřte jim nebo ne) určitě vás objíždí v rozumné vzdálenosti. Váš nečekaný úhybný manévr by je ale překvapil a kdo ví, jaká by byla jejich reakce. Pokud se chcete otestovat, je dobré se domluvit s kamarádem a ten vám v nestřeženém okamžiku zaklepe na rameno. Pokud nadskočíte, nejste typ pro poslouchání muziky za jízdy.

Za páté – pokud máte oční vadu, která by vám ukrajovala periferní vidění – sluchátka nejsou pro vás. Bez sluchu se prostě musíte spolehnout na své oči.

Za šesté – výběr pouštěné hudby je důležitý. Vhodné je cokoli rytmického (bude se vám lépe šlapat do pedálů), zákaz by měla dostat jakákoliv meditativní hudba. Při poslechu se nesmíte zasnít! Toto pravidlo ostatně platí i při poslechu hudby při řízení automobilů.

Za sedmé – dbejte na výběr kvalitního přehrávače i sluchátek. Před jízdou vše nastavte a během jízdy už na nic nesahejte. Není zrovna rozumné, když si při sjíždění prudkého kopce začnete najednou upravovat hlasitost nebo dávat zpátky vypadlý špunt z ucha.

Za osmé – nezapomeňte, že můžete přeslechnout slabší druhy zvonků (klakson ne, ledabyste poslouchali něco hooodně hlasitého). Pokud se tedy blížíte k nepřehlednému terénu, zpomalte.

Za deváté – k tomu se pojí i pravidlo, které by měli dodržovat všichni účastníci provozu – buďte ohleduplní k okolí, jeďte s rozmyslem a raději pomaleji. Závodění si nechte na specializované okruhy.

A nakonec za desáté – každý cyklista (nebo aspoň jejich většina) nadává na „neslyšící“ bruslaře. Zamyslete se tedy před cestou, co konkrétně vám na nich vadí a za žádnou cenu neopakujte jejich chyby.

Poslouchání muziky za jízdy není pro každého. Neudiví, že je to spíše doména žen. Dokáží lépe rozdělit svou pozornost, mají širší záběr pozorování a jezdí více s rozmyslem. Jen málokdy bezhlavě riskují, jezdí více na pohodu. Většina mužů má potíže s poslechem přehrávačů i za obyčejné chůze. Kolikrát se mi už stalo, že se chodec zaposlouchal a bez rozhlížení vkročil na silnici nebo stezku. Já sama také neposlouchám přehrávač při každé jízdě. Nikdy si ho neberu, když mám vézt vozík s dětma. Doma ho také nechávám při neznámém terénu a při očekávání potíží. Sluchátka jdou dolů také při vjezdu na pěší zónu – pokud mám komunikovat s chodci, musím je slyšet.

A co vy? Posloucháte rádio přes bedýnky? Risknete sluchátka? Nebo si radši zpíváte? Nebo jedete tak, že na nic z toho prostě nemáte čas?