Náhoda mi jeden přihrála přímo do cesty. Manžel se měl služebně účastnit festivalu Zažít město jinak - na stánku neziskovky Auto*Mat. Udělala jsem na něj smutné oči a velice rád ještě souhlasil, že si vedle jejich stánku budu moci postavit svůj vlastní pidistáneček. Jupííí. Vyřídila jsem všechny formality a najednou zbýval už jen týden do akce. Díky ochotě známých jsem měla všechno bez potíží připravené, zboží bylo uskladněno už o den dřív u dobrých duší hned vedle naší zóny, připraveny vizitky, letáčky, krejčovská panna a další. Já měla nervy na pochodu a pěkně mě bouřilo břicho. Za pultem jsem stála naposledy v pubertě - a vlastní stánek jsem měla postavit úplně poprvé. Pečlivě jsem si připravila ceník, zboží a doufala v milost všech bohů.
 |
| Před začátkem akce |
Štěstí opravdu stálo při mě. Organizátor nám přidělil místa takřka uprostřed - měla jsem rozhled skoro po celé zóně. Celý program byl uzpůsoben podle filmu Mad Max (resp. jeho současnému remaku - proboha proč musel někdo natočit remake tak geniálního filmu???? ehm...) a součástí programu byl i cosplay - hodně vydařený. Celou dobu hrála super muzika. Z jedné strany jsem měla stánek s Vráťou (a lehce jsem parazitovala na jejich konstrukci a navěsila si tam svoje hadříky), z druhé strany stál úžasný designový obchod Kuráž - vřele doporučuji si je najít a něco si od nich koupit. Přímo přes ulici vynikající zmrzlina. Úžasná atmosféra, spousta akce, ani stopa po nudě. A naštěstí mi Vráťa včas poradil, ať si s sebou vezmu i skládací židličku - ocenila jsem ji.
Rozjezd by pomalý. Připravený ceník mi byl houby platný, nedokázala jsem se v něm rychle orientovat, ceny jsem vařila z vody. Pořádně jsem se dostala do prodejní nálady až tak hodinu po začátku. Pomáhal mi můj kostým viktoriánské služky - lámal ledy. Vráťa po celý den solidárně nosil kimono - vždyť přece každý pravý samuraj bere na festival jukatu, tak proč ne... jen na interview do televize se převlékl.
 |
| Mafiánský samuraj |
Na interview musel odjet na skoro dvě hodiny pryč. Trochu jsem se bála, najednou tam budu sama. Ukázalo se ale, že to vůbec není problém. Kolem obchůdku pořád někdo chodil, moje pusa se nezastavila, a najednou byl zpátky. Byla jsem ve svém živlu. Ceny jsem nakonec lehce upravovala na míru kupujícímu (občas byly dražší než na internetu, občas výrazně levnější)... pár malých holčiček odešlo s náramkem nebo samolepkou zdarma. Pro milé babičky, se slabostí pro červené korále, šla cena dolů skoro o polovinu. Pán s nosem nahoru si nic neodnesl, protože bylo najednou všechno moc drahé. Moji největší radostí bylo, když jsem viděla nadšení v očích kupujících - a lásku, se kterou brali mé zboží do ruky - a najednou bylo jejich. Pak se plně projevilo, kdo je ještě v duši hravé dítě. Přesně pro takové momenty stojí za to se pařit v horku u stánku.
 |
| Zboží a slunce ubývá, dobrá nálada zůstává |
Ani jsem si nevšimla, že se začalo šeřit a akce pomalu končí. Byla jsem sice utahaná jako kotě, ale domů se mi nějak nechtělo. No, začala jsem balit zboží do vozíku a doprodávat poslední kousky. Jako úplně poslední mě opustila velká plyšová Pucca. Celý den mi dělala společnost v košíku mého kola - půl metru optimismu. V duchu jsem skoro brečela, ale když jsem viděla nadšení kupující, tak bylo loučení o něco lehčí. Vlastně úplně poslední věc jsem prodala až den poté... k večeru se totiž ke stánku přihnaly dvě malé holčičky a doslova se porvaly o posledního malého plyšáka. Dětskou bitku nakonec rozsoudila až maminka, která se se mnou dohodla, že si druhý den pošle kurýra ještě pro jednoho plyšáka ke mě domů (a holky je pak dostanou oba jako vánoční dárek).
Nakonec bylo vše uklizeno, kola naloženy, zóna pomalu utichala a já s Vráťou jsme nasedli na kola a vyrazili domů. Cesta byla příjemná a klidná. Doma jsem jen letmo vybalila a padla do postele... polomrtvá ale tak strašně šťastná... ne z výdělku (nějaký byl, ale nic významného), ne z úžasné propagace... ale z té atmosféry, nabitého programu a z rozzářených očí malých i velkých dětí. Byla jsem nadšená, že lidé v Praze ještě nejsou odepsaní... že se dokáží radovat z neobvyklých věcí, ocení steampunkové blbinky, nebojí si vzít výrazné šperky, nebojí se udělat extravagantní cosplay... atd... atd... prostě nejen Letná, ale celá Praha JEŠTĚ ŽIJE A UMÍ ŽÍT!
Žádné komentáře:
Okomentovat