Tak
už jsem psala, že jsem začala jezdit do práce na kole. Na tom by
nebylo nic zas až tak divného – manžel aktivista, kolo s pomocí
elektriky, jen mírné kopce. Proč ne... Tentokrát však přede
mnou byla výzva takřka gigantická.
Asi
už všichni ví, že jsem si založila malý internetový obchůdek
(Lolita pod lípou). A zboží do něj získávám ze všech možných
směrů – mimojiné i z Aukra. Tam jsem jednu neděli vydražila
hned třicet kousků zboží – a všechno k vyzvednutí u nás v
práci. Zaplatila jsem, zboží si nachystala do přepravek a začala
přemýšlet, jak to dostanu domů. Na stole trůnily dvě přepravky
plné budíků, hodinek, čínského porcelánu, křehkých
bambusových hůlek, obrazů a dokonce i jedno zrcadlo. Co teď s
tím? Mám sice nákladní kolo, křehké věci v něm však většinou
nevozím. Natož něco, co chci potom dál prodat. Jako bonus jsem si
v obchodě koupila láhev saké.
Ihned
jsem rezignovala na myšlenku, že bych to všechno odvezla na jeden
zátah. Trasa byla ze Zahradního města na Jižní –
nechodníčkařím, na cestě mě ale čeká kousek kočičích hlav,
několik zpomalovacích prahů a hned čtyři rušné hlavní
silnice. Nakonec jsem se zhluboka nadechla, vytřídila věci do dvou
zhruba stejných hromádek a cca patnáct minut rovnala první várku
na kolo. Pomohla jsem si bublinkovou fólií a nakonec jsem mohla
opatrně vyrazit. Kolegové se šli nenápadně podívat, jak narvané
kolo vypadá a trošku se o mě báli.
Rozjezd
byl opatrný, jela jsem skoro o dvacet minut déle, než jsem zvyklá.
Naštěstí nejelo moc aut a tak jsem příliš neblokovala provoz.
Domů jsem dojela zpocená jak myš, ale neuvěřitelně pyšná.
Druhý den jsem si doma zapomněla bublinkovou fólii – naštěstí
se mi podařilo vše zafixovat tak napevno, že se nepohnul ani
nejmenší kousek porcelánu. Jen jsem neodhadla tíhu a tak bylo
kolo druhý den o dost hůře ovladatelné. Opět jsem jela pomaličku
a s respektem. Doma jsem si zatancovala vítězný tanec – nic se
nerozbilo ani neodlomilo.
Podtrženo
a sečteno = jsem borec, supermáma a kdo ví, co ještě :D …
neznám nikoho, kdo by dokázal na kole dovézt náklad takového
charakteru a objemu. Jenom doufám, že se to nebude opakovat moc
často. Bylo to super, ale čeho je moc, toho je příliš. Příště
radši více menších jízd a méně obav.
A co
vy? Jak vozíte domů nákup? Troufli byste si naložit kolo sklem a
porcelánem a vyrazit do víru Prahy?
Žádné komentáře:
Okomentovat