Původně se mi dneska ani nechtělo jet na trh. Nakonec jsem ale neodolala, vytáhla zapůjčené kolo (vřelé díky!), připevnila velkoobjemovou tašku a vyrazila. Kupodivu bylo počasí přiměřené a jelo se pohodlně. Ze začátku to vypadalo, že včerejší déšť spláchl všechny cyklisty pryč z cest. Až do první křižovatky pod Krčským lesem jsem jela osamoceně. Na prvních světlech jsme už ale čekali dva. Na další křižovatce rovnou osm. A pak už jsem se skoro nemohla pořádně rozjet. Pořád někdo "překážel" a kupodivu to nebyli bruslaři. Na stezce prostě bylo plno. Velice příjemné bylo setkání se skupinou cyklistů, kteří byli oblečení dle módy prvních řidičů aut. Jejich pumpky chci taky! Účelné a elegantní, pánové, smekám. V rychlém sledu se pak střídaly slečny v šatečkách s cyklisty v plné sportovní. Dokonce kolem mne projela turistická skupina - i s nezbytnou průvodkyní v čele. Jen místo deštníku měla na řidítkách připevněný praporek. Asi největším zážitkem bylo setkání s postarším japonským pánem. Jel pomalu a s grácií, kochající se městem.
Ani mi nedošlo, že pro ostatní jsem to já, na koho budou večer vzpomínat. Nejeden muž se za mnou se zájmem podíval, nejedna žena pozvedla závistivě obočí. Na určitou pozornost jsem zvyklá i ze svého obvyklého kola. To je ale momentálně v opravě a já jsem získala nový model na víkend. Pokukovala jsem po něm už delší dobu (a uvažuji o něm v případě náhlého přísunu peněz), ráda jsem si ho tedy vyzkoušela na své nejčastější trase. Když jsem nakupovala poslední část zásob na příští týden, nevydržel to ani prodavač a začal vyzvídat. Popisovala (a vychvalovala) jsem kolo tak, jak kdybych byla hrdým výrobcem. Cestou domů jsem ani příliš nerozmačkala čerstvé jahůdky a až s láskou kolo zaparkovala. Už abych chodila zase do práce a mohla si ho pořídit. No, prozatím si budu šperkovat to své současné - pokud se tedy rozhodne, že bude zase jezdit bez poruch.
Žádné komentáře:
Okomentovat