středa 7. srpna 2013

Nekrmte trolly a hlavně je nebuďte!

Začalo to vlastně nevinně. Jezdím často MHD a svoje děti beru s sebou. Menší v kočárku, větší buď na přidělaném prkénku nebo hezky po svých. Stanici metra máme nedaleko, cesta je však trnitá. Vede tam několik chodníků, buď je to však oklika, nebo končí schodištěm. Jen jedna cesta je vcelku přijatelná. Vede však kolem parkoviště a chodník je úzký. Co je to za problém, ptáte se? Parkující auta totiž často zasahují až do chodníku. V létě to není takový problém, prostě to vezmu chvíli po louce. Pravý průšvih je v zimě. Sníh na louce dosahuje až ke kolenům, kočárek se boří, běžící dcerka je za chvilku mokrá až do půli těla.
Většinou spěchám a tak si jen zanadávám (pouze v duchu, abych dětem nedávala extra špatný příklad). Toto léto jsem se však rozhodla bojovat. Na internetu vznikla webová stránka, na kterou lze zasílat fotky špatně zaparkovaných aut a přidat i nějaký vtipný popisek. Vyzbrojila jsem se tedy foťákem a pak nechala pracovat čas. Brzo mi cestu zatarasila modrá dodávka a zabrala celou šířku chodníku. Dala jsem mu na zadní sklo upozorňující samolepku a hříšníka vyfotila. Dala jsem fotku na web a čekala. Po několika týdnech bylo auto přeparkováno a jinak ticho po pěšině. Na vše jsem tedy zapomněla.
tahle původně prošla bez povšimnutí

Pak jsme jednou vyrazili na rodinnou procházku. A ejhle... byl tu další špatně parkující řidič. Zopakovala jsem postup a čekala. Hned druhý den se na internetu strhla smršť. Jako vosy se na mě sesypali diskutující. Některé připomínky byly k věci, většinou se však jednalo o trolly. Pro neznalé zde musím vysvětlit: Troll je člověk, který píše komentáře útočící, emotivní, urážlivé a jeho jediným cílem je zesměšnit protivníka a donutit ho ke stejně emotivní reakci. Čím větší bitva se pak v diskuzi strhne, tím šťastnější troll. Na rozumné argumenty neslyší, vysvětlování nemá cenu. Vše rychle otočí proti pisateli. Jedinou možností je ukončit diskuzi - aneb - Přestat trolla krmit! Je to však hodně těžké a vyžaduje to velké sebezapření. Zvlášť, když se troll začne navážet i do vaší rodiny. Typického trolla také poznáte podle toho, že zásadně neukazuje svou pravou tvář a jméno. Občas se nechá vyhecovat, ale i to bere jako své vítězství.

tak tahle fotka zvedla žluč hned celému stádu trollů (nebo se říká smečka?)
Občas vás překvapí takzvaný spící troll. Jedná se o osobu, která se až doteď chovala zcela normálně a jak blesk z čistého nebe vás zasáhne jeho (její) náhlá slovní agresivita. (Ano, slovní - troll se takřka vždy vyhýbá osobnímu kontaktu.) Takovýto spící troll se může vyklubat z kamarádka, spolupracovníka i z příbuzného. Většinou později zjistíte, že jste mu jen svým příspěvkem šlápli na kuří oko a troll nedokázal jinak pracovat se svými emocemi. Ostatně, malý kousek trolla číhá v každém z nás. A tady se vracím zpátky k oné diskuzi.
Vždycky jsem byla osoba temperamentní, nicméně jsem vše řešila z očí do očí. Žádné psaní dopisů, nenávistných sms, pomlouvání. Za mého dětství a mládí tu ani nebyl internet, vše bylo tedy složitější a trollování nebylo oblíbené. S rozmachem internetu jsem zůstala v pozadí - jen jednou jsem byla členkou chatovací skupiny (a to hlavně kvůli svému tehdejšímu klukovi). Internet jsem měla pouze jako zdroj anime a icq her. Jednoho dne jsem chtěla zkontaktovat starého známého z Ameriky a musela jsem si vybrat - vyskytoval se online pouze na chatu Americké lékařské komory nebo na Facebooku. Lékař nejsem a předstírání mi moc nejde. Vybrala jsem si tedy Facebook.
Pár let jsem tam byla jenom přihlášená, ale aktivitu jsem nevyvíjela. Až v mateřství jsem najednou měla dost času a propadla jejich hrám. Začala jsem taky sama vkládat různé příspěvky a "kamarádit se". A potkala jsem trolly. Letmo jsem na ně narazila už dřív, nikdy však necílili na moje slabé stránky - nebyla jsem známá osoba. To ostatně nejsem ani teď - "proslaveným" se však stal můj muž a já jsem dostala nálepku "manželka známého aktivisty".
Proto první fotka auta prošla bez povšimnutí a teprve druhá zabodovala. Někdo si spojil 1 a 1 a každý si musel dokázat, že to té manželce natře. Nějakou dobu jsem byla slušná a najednou jsem si s hrůzou uvědomila, že začínám sklouzávat k trollí hantýrce. Začala jsem se těšit na každý další nenávistný příspěvek a v duchu si sumarizovala odpověď na ještě ani nevyrčenou otázku a narážku. Když mi to došlo, měla jsem jasno. Já ze sebe trolla udělat nenechám!
Zcela utříděnou strategii obrany zatím nemám. Jen jedno vím jistě, jakmile mi (opět) někdo něco napíše sprostě, prostě ho nahlásím správci. Trollování je forma obtěžování a šikany a FB má ve svých podmínkách, že je nehodlá tolerovat. Tak uvidíme, držte mi palce, ať zvládnu vše s grácií a šarmem.  Svým dětem musím dát jasný příklad - na urážky nereagovat urážkou a ignorovat provokace až do té doby, než přesáhnou do nelegální formy. A pak jednat - legálně a podle pravidel. Ufff... snad to zvládnu.
tady jsou dokonce oba "hříšníci" pohromadě :o)... tentokrát však šlo okolo žlutého projet

PS: A co ta špatně parkující auta? To modré je hodné - řidič si našel místo, kde parkuje pohodlně a nepřekáží. To žluté jsem zatím "nezkontrolovala" neb mám důležitější věci na práci. V lepení samolepek a focení budu pokračovat. Jedná se sice o řidičův přestupek (a měl by teoreticky platit pokutu), volat ale kvůli takové prkotině Policii mi přijde zcestné. Má jiné věci na práci a práskačů a udavačů je i tak dost.

Žádné komentáře:

Okomentovat